Cyklistika: Tour de France 2020 je u konce. Podíváme se na výkon německy mluvících řidičů a klasifikujeme je.
Německo: Věci vypadají nahoru
Mezi lety 2011 a 2017 jsme měli na Tour de France tři spolehlivé jezdce, kteří dosáhli úspěchu: Marcela Kittela (14 etapových vítězství), Andrého Greipela (11) a Tonyho Martina (5). Ty časy jsou pryč, alespoň prozatím. Loni se nám na Tour de France nepodařilo vyhrát ani jednu etapu. Přesto bylo co oslavovat. S Emanuelem Buchmannem (Bora-Hansgrohe) jsme konečně mohli opět fandit uchazeči o celkové pořadí. Po senzačním čtvrtém místě v roce 2019 nebyl tentokrát po pádu v Critérium du Dauphiné ve své nejlepší formě. Uvědomil si, že nemůže skončit v první desítce, šetřil energii a ukázal se jako spolehlivý domestik. Tím ale byl největší trumf Němců ze závodu vyřazen.
Mezeru zaplnili další profesionálové. Lennard Kämna (Bora-Hansgrohe) a Maximilian Schachmann (Bora-Hansgrohe) museli pro svého kapitána Petera Sagana tvrdě pracovat ve snaze o zelený dres. Nicméně, jakmile jim profil lépe vyhovoval, dostali volnou ruku. A věděli, jak tuto svobodu využít. Oba byli obzvláště silní ve 13. etapě. Pouze Daniel Martinez (EF) byl ten den neporazitelný. Kämna a Schachmann tak skončili druzí a třetí. Podobně odvážná jízda se jim vyplatila o tři dny později. Lennard Kämna na vrcholu posledního stoupání sesadil vítěze Gira Richarda Carapaze (Ineos) a sebevědomě si projel vítězstvím ve stylu časovky. Bylo to jediné německé vítězství v daném roce – ale přesto skutečně působivé!
Přestože Tony Martin (Jumbo-Visma) nebyl aktivní ani v úniku a nebyla pro něj naplánována žádná časovka, zanechal v závodě svou stopu. Jako hnací síla kapitána týmu Primože Rogliče byl během této Tour de France hodiny v televizi. Pětatřicetiletý jezdec chránil svého lídra, držel vysoké tempo a doháněl jezdce z úniku. Pozoruhodné bylo i jeho gesto v první etapě, kdy vyzval celý peloton, aby se v prudkém dešti zdržel útoků. Roger Kluge (Lotto-Soudal) byl pro svůj tým podobně cenný. Čtyřiatřicetiletý jezdec byl neustále přítomen, a to i kvůli své výšce – 1,93 m (6'4"). Poté, co jeho tým ztratil dva jezdce v úvodní etapě, se stal o to důležitějším. Do vedení sprintů postavil svého kapitána Caleba Ewana a jeho vedoucího Jaspera de Buysta. To vedlo ke dvěma etapovým vítězstvím drobného Australana, k nimž významně přispěl Roger Kluge. Navíc zajistil, aby Caleb Ewan vždy dodržel časový limit na horských etapách. V Paříži Roger Kluge nakonec skončil na 146. místě a poslední – ohromujících šest hodin později. Jeho výkon a jeho kvality však jasně ukazují, že cyklistika je týmový sport a že i poslední jezdec v závodě Tour může být pro jeho tým nesmírně důležitý.
Simon Geschke (CCC) se pro svůj tým ukázal jako cenný zcela jiným způsobem . Poté, co se hlavní sponzor po této sezóně stáhl a všichni jezdci hledali nové vozy, si na Tour de France užívali značné svobody. Geschke toho plně využil a opakovaně se objevoval v únikových skupinách. Často měl správné instinkty, ale jeho společníci byli prostě příliš silní. Ve 13. etapě skončil sedmý a porazil ho mimo jiné vynikající Daniel Martinez (EF). Lennard Kämna (Bora-hansgrohe) vyhrál 16. etapu a skončil pátý. Geschke si nicméně rozhodně udělal jméno. Díky svým zkušenostem nebyl jen klíčovým podpůrným jezdcem pro Mattea Trentina (CCC) a Grega van Avermaeta (CCC), ale také pro svého týmového kolegu Jonase Kocha (CCC). Koch dosáhl svého nejlepšího výsledku 13. místem ve 3. etapě. Primárně však měl podporovat své týmové kolegy. Bohužel jsme ho na letošní Tour de France – jeho vůbec první – moc neviděli.
Max Walscheid (NTT) předvedl rozhodně aktivní výkon – a to i na svém prvním závodě Tour de France . Původně byl plánován jako důležitý domácí jezdec pro evropského šampiona Giacoma Nizzola (NTT). Když však Nizzolo musel závod kvůli zranění opustit, Walscheid se mohl věnovat svým vlastním ambicím. Tento 1,99 m vysoký obr byl překvapivě často vídán v únikových skupinách. Bohužel tam neměl stejně málo štěstí jako Nils Politt (Israel Start-Up Nation). Skupiny obvykle dobře nespolupracovaly, nebo měl peloton jiné plány a nenechal je odejít hned na začátku. S trochou většího štěstí v únicích by oba jezdci jistě mohli být schopni etapového vítězství. Nikias Arndt (Sunweb), který již uspěl na Giro d'Italia a Vuelta a España, o takovém vítězství stále sní. Jeho role na Tour de France 2020 však byla jiná. Vedení týmu ho jako domácího jezdce vnímalo jako důležitou součást úvodního vlaku pro Ceese Bola. A ačkoliv se Holanďanovi nepodařilo zajistit si etapové vítězství, Sunweb oslavil celkem tři vítězství díky Marcu Hirschimu a Sörenu Kraghovi Andersenovi – a to i zásluhou Nikiase Arndta.
Jen dva němečtí jezdci se mohou na Tour de France 2020 skutečně ohlédnout se zklamáním. John Degenkolb (Lotto-Soudal) byl zasažen obzvláště silně . Jednatřicetiletý jezdec havaroval v první etapě a s krvavými koleny se probojoval do cíle. Protože však promeškal časový limit, nemohl následující den odstartovat. Tour de France může jen těžko skončit hůř, zvláště když Němec po svém vítězství v roce 2018 snil o dalším etapovém vítězství ve francouzském cyklistickém závodě. André Greipel (Israel Start-Up Nation) už ve své kariéře zvítězil na Tour de France impozantních jedenáctkrát. Zdá se nepravděpodobné, že by k tomuto počtu přidal další. Po pádu na začátku letošního závodu se 38letý jezdec potýkal se zraněními ve Francii. Podařilo se mu dokončit 18. etapu, než byl nucen závod vzdát. Podařilo se mu však znovu předvést svůj talent a v desáté etapě skončil šestý.
 |
 |
Švýcarsko: Hirschi je nadcházející superstar
Švýcarsko vyslalo na Tour de France 2020 čtyři jezdce a všichni čtyři si vedli dobře. Marc Hirschi (Sunweb) nad nimi všemi vyčnívá. Dvaadvacetiletý jezdec je považován za zjevení závodu. Po druhém místě ve druhé etapě si Adam Yates (Mitchelton-Scott) stále kladl otázku, kdo Hirschi vůbec je. Brit nyní švýcarského jezdce jistě zná. A v nadcházejících letech se s ním bude muset měřit. Během několika dní se Marc Hirschi vypracoval na jednoho z nejlepších jezdců tohoto sportu. V deváté etapě skončil třetí, než nakonec oslavil vítězství ve dvanácté. A pravděpodobně by to bylo ještě lepší, kdyby v 18. etapě nehavaroval. Tam se opět jevil jako nejsilnější jezdec pelotonu. Byl také na pokraji toho, aby si vzal dres Krále hor a potenciálně ho nosil až do Paříže. I tak mu bylo uděleno červené číslo pro nejaktivnějšího jezdce ve francouzském hlavním městě. Nebude to jeho poslední ocenění.
Michael Schär (CCC) byl také kandidátem na červené číslo . Tohoto 33letého jezdce jsme několikrát viděli v únikových skupinách na rovinatých etapách. Bohužel 1,98 m vysoký švýcarský jezdec neměl s výběrem etapy štěstí. Přestože byl opakovaně chycen, nenechal se tím odradit a hned druhý den to zkusil znovu. Jednou dokonce jel po boku svého krajana Stefana Künga (Groupama-FDJ). Küng měl původně podpořit kapitána týmu Thibauta Pinota (Groupama-FDJ). Když se však Pinot kvůli zraněním odhlásil z celkové klasifikace, dostal volnou ruku. Po 16 etapách Stefan Küng nakonec závod opustil, aby se připravil na mistrovství světa v časovce v Imole. Sebastien Reichenbach (Groupama-FDJ) se pravděpodobně nikdy nestane mistrem světa, ale je současným švýcarským šampionem. A 31letý jezdec letos opět hrdě oblékl krásný červený dres s bílým křížem. Osmým místem ve dvanácté etapě a třetím v šestnácté ukázal, že je přinejmenším super domestik.
 |
 |
Rakousko: Pouze 2 z 5 dosahují Paříže
Tour de France 2020 se Rakušanům moc nevydařila. Kvůli zraněním při nehodě byl Gregor Mühlberger (Bora-Hansgrohe) téměř výhradně k vidění za pelotonem. Lukas Pöstlberger (Bora-Hansgrohe) byl během závodu bodnut vosou. A Michael Gogl (NTT) se při pokusech o únik tak namáhal, že prostě nemohl pokračovat. Tito tři Rakušané tak Tour opustili v 11. a 19. etapě. Je však třeba poznamenat, že první dva profesionálové museli pracovat pro své kapitány, Emanuela Buchmanna a Petera Sagana, a tyto povinnosti spolehlivě plnili, zejména na rovinatých úsecích. Vzhledem k okolnostem jim nebyla dána žádná volnost. Michael Gogl naopak ano. Několikrát byl aktivní v únicích, ale nikdy se mu nepodařilo v etapě skončit výše než na 16. místě. Zdálo se, že je poněkud neviditelný.
Felix Großschartner (Bora-Hansgrohe) byl tím, na koho se mělo dívat. Talentovaný vrchař měl být původně klíčovým podpůrným jezdcem Emanuela Buchmanna v horách. Protože se tak nikdy nestalo, pochopitelně zůstal poněkud nenápadný. Ani Marco Haller (Bahrain-McLaren) nesměl jezdit sám. Devětadvacetiletý jezdec byl nicméně využíván překvapivě všestranně. Na rovinách byl aktivní pro Sonnyho Colbrelliho (Bahrain-McLaren) a dokonce jsme ho viděli, jak udává tempo do kopce, když jeho tým připravoval útok Mikela Landy (Bahrain-McLaren).
 |
 |