Po nechtěné nucené pauze jsem se v únoru vydal na jih, abych nasbíral první tréninkové kilometry na závodním kole.
Na rozdíl od předchozích soustředění, kde jsem měl půjčené kolo, jsem si díky GREEN'N FIT mohl vzít s sebou týmové kolo BMC a projet se na něm. Protože kromě kola (díky BMC :-)) mi byl poskytnut i obal na kolo od B&W (díky B&W :-)).
Musím se přiznat, že jsem byl trochu skeptický k balení mého malého černého koťátka BMC do „kufru“, protože letiště jako obvykle nejsou zrovna šetrná k zavazadlům. Bylo tedy na čase kolo dobře zabalit...
...a na jih do...
Moje obavy byly naštěstí neopodstatněné! Kufr i kolo přežily cestu (let i jízdu autem ;-)) dobře - my taky - mimochodem -
a tak bylo BMC okamžitě připraveno na první prohlídky.
Poté, co jsme v den příjezdu smontovali, seřídili a krátce otestovali naše kola, vyrazili jsme následující den s velkou motivací na první prohlídku. Aha, měli jsme skvělé plány a představy o tom, co jsme chtěli jet... Královskou etapou měl být kurz na kole Ironman. Ale ostrov nás okamžitě vrátil na zem. Lanzarote není Mallorca!
Náš dům byl v Playa Blanca. To znamenalo, že když jsme mířili na sever, museli jsme se potýkat s tzv. „pasátem“ ze severo-severovýchodu. Naše hory by měl být vítr, to jsme si byli vědomi předem, ale ne že bychom museli bojovat 10 km za 40 minut na rovině (mimo GA1) - čisté kino hlavy!!!!
Výsledek: první známky hypoglykémie po 30 kilometrech včetně přepadení supermarketu! První den jsme tedy měli za sebou pracně vybojovanými 85 kilometry, což nás následně vedlo k přehodnocení našich dříve učiněných plánů. Protože vítr by během týdne neměl slábnout...
Osvobození od jakékoli představy o kilometrech a přepnutí hlavy na „vítr“ (někomu to trvalo o něco déle než druhému) jsme v následujících dnech projížděli ostrov kousek po kousku a mohli zažít rozmanitost Lanzarote - jak z hlediska krajiny:
...a také kulinářské:
Dvě z nejkrásnějších túr, bojujících proti větru, vypadaly takto:
1. Na jihu
Takže první soustředění na Lanzarote v roce 2015 uteklo za chvilku... ach, nevím, kolik kilometrů nebo výškových metrů celkem... to je taky jedno 😉
Nejdůležitější věc: všichni jsme přežili a byla to zábava!!!
Brzy se uvidíme, krásný, větrný ostrov!!
PS: Také tentokrát můj miláček BMC zůstal nedotčen. Děkuji B&W za skvělý obal na kolo!!!!!
Následuje další zkouška, když se řekne: Mallorca, tady jsme 🙂
Zanechat komentář