Zillertal Bike Challenge se tento víkend konal již posedmé. Bylo potřeba zvládnout tři etapy. Dva z nich v závodním režimu, jeden jako pohřební jízda. 162 km, 5.345 5 hm, 2015 horských drah jsou klíčové údaje v boji o titul Prince of the Mountain XNUMX. Jak jsem se cítil, se dočtete v následujícím:
Jako Velomotion ve spolupráci s STOROČÍ před pár měsíci inzeroval startovní místo s všestranným bezstarostným balíčkem pro Zillertal Bike Challenge, můj cíl pro sezónu byl jasně daný. A dokázal jsem se prosadit proti četným konkurentům, z nichž všichni byli pro tuto kampaň stejně zajímaví. Můj výlet do Zillertalu začal!
Můj výlet do krásného Zillertalu začal ve středu ráno. I když předpověď počasí předpovídala jen to nejlepší, pečlivě jsem sbalila všechno oblečení, které jsem měla doma. Věrni heslu: Proč jinak výrobce vyrobil tašku tak obrovskou?
Takže přesně v 7:22 jsem nastoupil do vlaku v Baddeckenstedtu s pevným úmyslem uspořádat narozeninovou oslavu phat train. Bez ohledu na to, jak moc to obtěžuje ostatní cestující. 20 ti bude jen jednou! Lhal bych, kdybych řekl, že to byla opravdu skvělá párty. Kus drobenkového dortu a můj telefon vibrující WhatsApp a gratulace na Facebooku byly skoro jediné věci, které mi připomněly narozeniny. Ale to nevadí, narozenin mám ještě dost (i když nejsou dvacáté)! Po dobrých 11 ½ hodinách (díky zpoždění vlaku) nastal čas. Dveře vlaku se mi toho dne naposledy otevřely a já dorazil. Přede mnou se tyčily Zillertalské Alpy a očekávání rostlo.
Chvíli mi trvalo, než jsem našel hotel Eder, protože jakkoli jsem chytrý, ani jsem se nepodíval, kam mám jít. Naštěstí jsou Rakušané vlastně vždy milí a ochotní a já jsem stejně společenská. Směs, která je i za těchto okolností velmi účinná.
Check-in byl snadný a přihlásil jsem se do svého pokoje, osprchoval se a měl fantastickou večeři. Myslím, že o dnu příletu už není co říct.
Ve čtvrtek až do poledne se toho moc nedělo: přespat, nasnídat se, „vychladit se“, projít se a především čekat. To skončilo přesně ve 13:06. SMS od Maria (Centurion Service Team): „Ahoj Lennarde, jsme ve Festhalle ve Fügenu. Váš Centurion Backfire Team na vás čeká! Uvidíme se později…“ Akce začala. Jako blázen jsem si sbalil pár věcí a jel Zillertal Bahn do Fügenu. Nadešel čas, a tak to bylo přede mnou, zbrusu nový Centurion Backfire 2016, můj zbrusu nový Backfire. Alespoň na další tři závodní dny.
- Dobrá příležitost omluvit se všem, které jsem ten den trochu přehlédl. Každý, kdo dostane příležitost se na tomto kole projet, mě pochopí. –
Přede mnou byl nyní závodní hardtail vážící 8,8 kg. Helmu nasadit, boty, upravit výšku sedla a nasednout na kolo.Nezačínej jezdit, začni závodit. Rychle mi bylo jasné, že toto kolo zná pouze stavy 0 a 1. Buď na plný plyn, nebo stát vedle něj a chtít přepnout zpět na jedničku.
Po správném sezení následovala pořádná porce nudlí se startovními dokumenty a sraz jezdců na zákusek. Samozřejmě jsem jel na kole zpět do hotelu, do hotelu mezitím dorazil i tým Centurion Vaude. A další highlight mě už čekal. Byly tam pro mě připraveny dvě sady oblečení týmu Centurion Vaude.
páteční ráno: Budík jako obvykle zazvonil dřív. Nastal čas: 1. den Zillertal Bike Challenge. S únavou to dnes ráno nebylo nic moc. Plný euforie jsem v 6 hodin ráno seděl u snídaňového stolu, jak bylo domluveno. Ostatní přišli později, tak jsem využil čas k nadýchání se čerstvého vzduchu. Po snídani jsme se všichni připravili k běhu. Už v 8 hodin jsme byli na kolech a v doprovodu kamerového týmu vyjeli na start do Fügenu. V pátek jsem nebyl nadšený. Věděl jsem, že forma je správná, jel jsem na jednom z nejlepších světových motocyklů a bez ohledu na to, kolik jsem dokončil, nikdy jsem nemohl ZCB ztratit. Jako vítěz týmového místa ve Velomotion/Centurion je to nemyslitelné.
Start byl hektický a tak se stalo, že kameraman vyjel z jedoucího vedoucího vozidla přímo před námi řidiče. Pro každého z nás bylo důležité mít dobrou výchozí pozici pro vstup na první horu v Hoch Fügen. Tempo bylo brutální, každý ze sebe vydal vše, aby nemusel hned první den zaúčtovat velké nedoplatky. V Hochfügenu jsem dojel třetí, ale při plnění lahví ztratil pár pozic a na lanovku jsem nastoupil na šestém nebo sedmém místě. Při sjezdu do Kaltenbachu se mi ale opět podařilo předjet pár jezdců a vytvořila se skupinka, která stíhala Benjamina Michaela a Jiřího Reeha. Dokázal jsem se rychle odpoutat od skupiny a byl jsem ohromen tím, jak mě Marcus Kaufmann předjel v polovině druhého stoupání. Sedm nebo osm dalších jezdců Kings udělalo to samé až do cíle.
Při sjezdu do Zell am Ziller se mi podařilo dohnat Benjamina, který se rozhodl uvěřit svému GPX souboru. V důsledku toho zabloudil a já si dokázal zajistit druhé místo o 1:52 minuty. V kategorii U23 jsem si ve druhém kopci dokázal dát dobrý náskok 6:51 na Alexandra Hertela. Radost pro mě a tým byla obrovská, protože i Marcus Kaufmann dokázal vyhrát a celý tým Centurion Vaude skončil se špičkovými výsledky. Zatímco jsem se osvěžoval a užíval si jednu z kýžených 10minutových masáží v cílové oblasti za 2 €, můj backfire byl rozebrán, vyčištěn a sešroubován zpět. Služba, která má cenu zlata. Výmluvy týkající se kola tentokrát nebyly možné!
V 17 hodin jsem šel na Riders Meeting, kde byl Jiří Reeh oceněn jako vítěz dne a směl obléci dres Leaders. Na Riders Meetingu bylo také poprvé zmíněno, že chybí závodník v kategorii Lord. Šestatřicetiletý muž byl nalezen mrtvý večer při sjezdu do Kaltenbachu. Skutečná rána pro účastníky, organizátory a všechny ostatní zúčastněné. Závodění najednou nepřicházelo v úvahu, a tak se vedení závodu rozhodlo pro druhý den neutrálně jako dobrovolnou vzpomínkovou jízdu. Z mého pohledu mimořádně dobré rozhodnutí vyjádřit svůj smutek. Naše myšlenky na druhý den Zillertal Bike Challenge směřovaly k rodině, přátelům a příbuzným zesnulého horského cyklisty, který byl bez jakéhokoli varování odebrán ze života příliš brzy!
Třetí den ZBC se opět střílelo živě, před námi byla krátká a tvrdá etapa. Před startem mi bylo trochu nevolno. Nastal den rozhodnutí. Byl jsem lovec a lovec zároveň. Můj náskok v U3 by měl být doveden do cíle a s velkou dávkou štěstí bylo celkové vítězství stále na dosah. A tak jsme začali v Mayerhofenu a společně valili k údolní stanici Horbergbahn, se kterou jsme absolvovali pořádný kus výškového rozdílu. Na horské stanici začalo oficiální měření času pro každého individuálně. Společně s Jiřím Reehem jsem se odtáhl od zbytku pole. Ve sjezdu jsem si dokázal získat náskok asi 23 sekund, který byl v závěru Lanersbachu již vyčerpán. Vytvořila se skupina Kingových jezdců, kteří směrem na Tux nejeli nijak zvlášť rychle. Mezitím moje přední pneumatika začala být houbovitá. Vystoupit ze sedla nepřicházelo v úvahu, nebezpečí, že by pneumatika mohla seskočit z ráfku, bylo příliš velké. Naštěstí jsem se jako jeden z prvních pěti princů mohl zachránit v horské dráze.
I přes ztrátu vzduchu jsem neztratil žádný čas. Gletscherbus 1 nás dopravil do výšky 2000 metrů. Dostatek času na doplnění. Před námi bylo ještě 600 výškových metrů. Takže tady by mělo padnout rozhodnutí. S vtipem to skončilo. Potulování po ulici bylo u konce. Každý z nás měl nůž mezi zuby, a tak jsme se s Jiřím Reehem distancovali od dříve otevřených princů. V brutálním útoku se mi podařilo ujet. Jiří Reeh totálně zkolaboval a byl toho dne „až“ pátý. Zajistil jsem si den, U23 a celkové vítězství. Zatím největší úspěch mé kariéry.
Za toto vítězství vděčím především Velomotion a Centurion Bikes, dvěma iniciátorům kampaně. Bez vás by tento víkend neproběhl. Mám s vámi neocenitelné zkušenosti. Nikdy na tebe nezapomenu! Byl bych opravdu šťastný, kdyby to teď neskončilo, vzal jsem si vás všechny do svého srdce a stali jsme se opravdovými přáteli!
Také bych rád poděkoval Team Centurion Vaude, ZBC Orgateam a všem přátelům, kteří mi drželi palce. Odezva, zejména na sociálních sítích, je úžasná. Vaše podpora pro mě znamená svět!
Děkuji
Váš Lennard
Zanechat komentář