Cyklistika: Justin Leov vedl po prvním dni Světové série enduro ve Valloire s velkým náskokem. Ani Alpy ho ale nešetřily a tak ho druhý den závodu sesadila z trůnu technická závada. Přečtěte si v jeho deníku, jak prožíval závodní víkend.
Musím říct, že od skotského závodu EWS jsem měl hodně práce. Jako trenér týmu Trek World Racing de Descente jsem doprovázel tým na závody Světového poháru ve Fort William a Leogang. Sám se hodně učím na kraji trati, analyzuji nejlepší možné tratě pro jezdce týmu.
Trasa od té doby vede přes italské Alpy a Mont Blanc, což je dobrá příležitost, jak se zásobit kávou a úchvatnými panoramaty!
Ať už skála nebo les, pěší průzkum nám umožnil objevit krásu a divokost tras Valloire. Francouzský formát závodu omezuje průzkum na jednu na etapu, čímž upřednostňuje rovné příležitosti pro všechny.
1. závodní den
První rychlostní zkouška začala hned docela kamenitým úsekem, pak přišel rychlejší úsek, nějaká stoupání a kus lesa. Na řídítkách svého Trek Remedy 29er jsem se cítil dobře. Můj běh byl čistý a skončil jsem 3., dobrý začátek. Byl jsem plný sebevědomí a cítil jsem, že jsem schopen dotáhnout mezeru na nejlepší čas. Kvůli podezřelým zvukům na konci rychlostní zkoušky jsem objevil rozbitý článek řetězu, pravděpodobně způsobený třískou kamínku. Do 2. rychlostní zkoušky jsem tedy odstartoval s novým řetězem.
Druhá rychlostní zkouška by se měla jet dvakrát ve stejný den. Byla to nejdelší a nejnáročnější rychlostní zkouška víkendu. Krátce po startu se nejednomu řidiči stal osudným úsek na sněhu. Sníh vedrem změkl a motorka místy zmizela ve sněhu a jezdce v mžiku přehodila přes řídítka. Jen na tomto úseku bylo snadné ztratit 10 až 20 sekund. Moje taktika byla jet na plný plyn a předejít ztrátě kontroly. To fungovalo docela dobře! Kromě tohoto úseku bylo na této rychlostní zkoušce důležité udržet vysokou výkonnost až do konce. Vzhledem k úrovni technické obtížnosti jsem byl ale příliš agresivní a nakonec jsem musel vynaložit nějakou energii na vyvážení letů, které hrozily ztrátou kontroly. Přes to všechno jsem rychlostní zkoušku dokončil v nejlepším čase. Bylo to poprvé, co jsem byl nejrychlejším jezdcem na rychlostní zkoušce EWS. Věděl jsem, že to dokážu, ale když jsem to udělal, bylo to vzrušující!
Třetí rychlostní zkouška byla opakováním druhé. Řekl jsem svému mechanikovi a manažerovi týmu, že chci tentokrát jet „konzervativněji“. Vzhledem k tomu, že jsem byl na startu trochu brzo, využil jsem čas k tomu, abych si ze zvědavosti znovu prohlédl zasněženou plochu, abych zjistil, v jakém je stavu při +30°. Vytvořily se hluboké vyjeté koleje a rozhodl jsem se změnit strategii pro další úsek. Pojedu přiměřenou rychlostí v nejhlubší vyjeté koleji, která mi připadala jako pevný základ. Konečně jsem se rozjel, a když jsem se blížil ke sněhu, zatajil jsem dech. Nájezdovou zatáčku jsem vzal širokým obloukem, abych jel rovně směrem k vyjeté koleji... široká kola běžela bez sebemenšího zaváhání a já byl opět na cestě za „nejčistší“ možnou jízdou. Kontroloval jsem úsilí a plynulost, jak jen to šlo, a vrátil jsem se v nejlepším čase!
Nemohlo to dopadnout lépe. Na konci dne jsem byl na prvním místě s náskokem 30 sekund. To je ale den!
Předchozí den byl velmi únavný jak pro jezdce, tak pro mechaniky. Vyměnil jsem pedály, přehazovačku, řetěz a pneumatiky. Moje kola byla na konci dne spíše oválná než kulatá, ale Ray na mém kole odvedl skvělou práci, aby mě udržel v těch nejlepších podmínkách. Mým cílem bylo jet čistě a bez zbytečných rizik. Mohl jsem si dovolit ztratit pár sekund, ale musel jsem se za každou cenu vyhnout mechanickým problémům nebo pádu.
Čtvrtá rychlostní zkouška byla poměrně krátká, ale komplikovaná. Spousta kamenů a velmi strmý sestup v lese. Neustále utíkat se spoustou zábavy! Zvýšili jsme tlak v pneumatikách, abychom předešli nepříjemným překvapením. Skončil jsem sedmý a byl jsem ze sebe trochu zklamaný. „Opatrně“ jezdím moc rád, ale uznávám, že není nic chytřejšího, jak svůj náskok zvládnout. Překvapilo mě, že můj náskok na druhého jezdce narostl na 7 sekund.
Pátá etapa byla delší a rychlejší s několika stoupáními, ze kterých vás bolely nohy, ale cítil jsem se dobře a moje výbava byla skvělá. Při troše štěstí zvládnu poslední dvě rychlostní zkoušky bez problémů. Rozhodně jsem si to myslel!
Než jsem opustil paddock, Ray si všiml řezu na mé zadní pneumatice. Abych se uklidnil, jel jsem dál s novou pneumatikou a ještě vyšším tlakem.
Rozjel jsem se a opatrně zdolával velmi kamenitý úsek. Špatně jsem odhadl průchod a už jsem ležel na zemi. Vrátil jsem se na kolo. Ztratil jsem 5 sekund, ale věděl jsem, že to ještě není problém. Okamžitě jsem se vrátil do dobrého rytmu. Ale to, co se stalo potom, byla opravdu noční můra. Neexistuje žádné jiné slovo, které by tuto situaci popsalo. Zvuk kamene prořezávajícího pneumatiku, hvizd vyfukování pneumatiky a mé sny o vítězství se náhle chýlí ke konci. Byla jsem zničená. 38 sekund před posledními dvěma rychlostními zkouškami a nyní 2 minuty pozadu!
Když jsem se vrátil do výběhu, snažil jsem se analyzovat, co se právě stalo. Proč! Co jsem mohl udělat jinak? Arrgh, konkurence může být někdy tak krutá!!
Ztratil jsem spoustu času, ale nehodlal jsem se vzdát. Už jsem neměl co ztratit, což byla dobrá výmluva, abych už nejezdil „opatrně“! Nové pneumatiky, dobré zahřátí a byl jsem na startu šesté a poslední etapy. Byl jsem odhodlán ji vyhrát, abych obnovil své postavení!
Když jsem projel cílem, věděl jsem, že jsem zajel dobrý čas. Nakonec jsem vyhrál poslední rychlostní zkoušku. Malé osvěžení na závěr obzvlášť namáhavého dne. Celkově jsem skončil 11. Jen tolik, abych si udržel druhé místo v průběžném hodnocení EWS 2014.
Za podporu děkujeme Trek Factory Racing Enduro, Bluegrass Protection, Met Helmets, Fox Racing Shox, Shimano, Bontrager, Adidas Eyewear, Stages Power Meters, CNP Nutrition.
Jaký víkend! Je třeba se naučit několik lekcí a opět nějaké další zkušenosti.
Nový díl této epické bitvy v La Thuile pokračuje za necelé tři týdny.