Cyklistika: Vždy jsem zastával názor, že pauza od soutěže byla příliš krátká. Letos jsem to skoro nevnímal, protože právě stavím dům a první kolo EWS bylo naplánováno už na březen.
Po emocionálně nabité sezóně 2014 přišla soutěžní přestávka v pravý čas. Se svou ženou Tory a synem Lucou jsem plánoval opustit Christchurch do Vánoc a přestěhovat se do našeho nového, nedokončeného domu poblíž Blenheimu, kde jsem vyrůstal. Stavba už docela pokročila, ale bylo toho ještě hodně. Během několika týdnů jsem vyměnil kolo a měřič výkonu za kladivo a vrtačku!
Také jsem se chtěl fyzicky zotavit. S podporou mého trenéra a lékařského týmu All Blacks jsem pracoval na vyléčení zranění, která jsem si nesl od konce minulé sezóny. Pak bylo na čase znovu nasednout na kolo. Rotorua se blížila a já měl ještě hodně práce!
Přesto se mi podařilo absolvovat dobrý tréninkový program. Zranění lýtka v důsledku vážného pádu pár týdnů před Rotoruou však hrozilo, že vše hodí za hranu. Nezbylo mi nic jiného, než vynechat přípravné závody a soustředit se na fyzioterapeutickou léčbu. Rád bych se bez tohoto problému obešel, ale v našem sportu se to stát může a není to pro mě nic nového.
Ohledně závodu Rotorua jsem se rozhodl jet na své 29er. Také jsem se rozhodl pro zdvih vidlice 160 mm místo loňských 150 mm. Bohužel jsem se dozvěděl, že můj přítel Jared Graves musel hodit ručník do ringu kvůli zranění. Je to vždycky zklamání, když favorit na výhru nemůže začít. Bylo mi ho líto, ale odloženo se nezvedá.
Ráno v závodě jsem byl opravdu nadšený. Poprvé byl EWS „u mě doma“ na Novém Zélandu a moje žena a syn tam byli, aby mě podpořili.
První rychlostní zkoušky byly nejtěžší a nejnebezpečnější.
Rozhodl jsem se tedy jet na startu soutěže opatrně a zbytečně neriskovat. Snáze se řekne, než udělá. Můj první běh byl všechno možné, jen ne klidný. Skončil jsem se čtvrtým nejlepším časem, což bylo velké překvapení. Následný přestupový úsek byl krátký. V naprostém protikladu k mým dobrým úmyslům ráno jsem druhou rychlostní zkoušku řešil na plný plyn. Na kole jsem se cítil opravdu dobře, což potvrdil i můj výsledek: nejlepší čas! Nejlepší způsob, jak dosáhnout dobrého konečného výsledku, je konzistence. Ve výsledku jsem se hodně snažil neudělat žádné velké chyby.
Cítil jsem se dobře a etapy 3 a 4 proběhly hladce. Pátá rychlostní zkouška byla komplikovaná. I když byl krátký, měl mnoho zrádných kořenů. Průzkumnou cestu jsem vlastně prošel docela dobře, ale tentokrát nebylo štěstí na mé straně. Špatně jsem spadl a ztratil drahocenný čas. Navzdory všemu jsem byl rád, že jsem vyvázl s pár škrábanci. Rozhodl jsem se pro svou celoobličejovou helmu a moje celoobličejová mě opět zachránila. Rychle jsem si kšilt znovu vysunul a upravil si brýle – dokonalé vidění je v tak rychlém sportu důležité. Krátce jsem seřídil brzdovou páku a pak jsem mohl dokončit rychlostní zkoušku.
Zbývaly mi ještě dvě rychlostní zkoušky, abych je dohnal. Šestá byla typická DH trasa, kterou jsem měl dobře pod kontrolou. Úplně poslední rychlostní zkouška byla dobrým mixem s velmi technickou horní částí a poté výraznou DH částí. Byl vysílán živě v televizi a skončil před publikem Crankworx, což dodalo závodu trochu větší tlak.
Prudce jsem se rozjel, ale terén mě rychle vrátil na zem a diktoval opatrnost. První díl jsem prošel bez problémů s čistým chodem. Pak přišla na řadu DH část trasy. Mezitím se mi uvolnily kopačky, ale bylo příliš pozdě s tím něco dělat. Po přežití několika děsivých situací jsem se však musel vzdát závěrečného skoku. Bylo příliš vysoké riziko, že já a moje kolo skok nedokončíme. Na této poslední rychlostní zkoušce jsem skončil 3. a celkově 4., jen sekundu za Wyn Mastersem, který byl na EWS poprvé na stupních vítězů.
A opět byla úroveň soutěže neuvěřitelně vysoká. Byl to boj o vteřiny ve velmi náročném terénu. Přežití byl docela výkon. Se svým výsledkem jsem byl maximálně spokojený.
Uvidíme se na druhém závodě v Irsku!