Příběh: Mnohonásobný mistr Holandska, trojnásobný mistr Evropy a mistr světa – seznam úspěchů Joosta Wichmana je dlouhý a více než působivý. Vysoký šestatřicetiletý muž je oblíbenou postavou, vítaným hostem na každé akci a stále má rád výhru. Čas profesionálního sportovce je ale omezený, stejně jako létajícího Holanďana.
Joost Wichman již před UCI Mistrovstvím světa v MTB 2013 oznámil svůj odchod z aktivní závodní scény a zúčastnil se svého posledního závodu v bojích o titul v Leogangu. Nedalo se čekat, že se mu podaří splnit dlouho očekávaný sen obléknout duhový dres. Ale věřil si a odjel skvělý závod.
Odstoupit z pozice mistra světa se mnohým zdá jako dobrý krok. Jak se říká, na vrcholu kariéry byste se měli zastavit. Ale ne jako ten Joost. Protože chtěl nosit svůj těžce vydělaný duhový dres s oteklým hrudníkem, byl letos na trati párkrát spatřen. Doprovázeli jsme Joosta do Finale Ligure na závěrečný závod Světové série Enduro - jeho poslední závod jeho profesionální kariéry.
Finale Ligure je jednou, ne-li enduro Mekkou Evropy. Série Superenduro, která je považována za jednu z nejstarších enduro sérií, je zde doma a od té doby je nesmírně populární. Nebyla to ani Joostova první návštěva Finale. Téměř po celý rok jsou zde ideální podmínky pro splnění důležitých testů a zapracování svých dovedností.
Počasí nemohlo být pro závěrečné kolo Světové série Enduro lepší. Petrus ušetřil pole jezdců deště a sluníčko vám svítilo do tváře příjemných 28 stupňů – ideální podmínky pro závodní víkend.
Přípravy na závod začaly ve čtvrtek. Řidiči dostali dva dny školení a poprvé jim bylo ve Finále umožněno používat kyvadlovou dopravu. Bez dalších okolků bylo rozhodnuto, že se budeme raketoplánovat sami a společně s Katy Curd, Joostovou bývalou týmovou kolegyní, jsme se vydali na první traily.
Dva dny tréninku byly moje vrcholy.
Stezky kolem Finale jsou tak zábavné a pokud nemusíte jezdit na kole sami, můžete si zaběhat spoustu běhů.
Všechny etapy měly co nabídnout, což bylo opravdu vzrušující.
Etapy 3, 5 a 6 byly super plynulé, etapy 1 a 3 měly pouze kameny a technické serpentiny. Nejraději jsem měl jednoznačně Stage 4. Na začátek pár pěkných skoků, plynulé zatáčky, parádní panorama nad Středozemním mořem a pak zatloukání posledních tří strmých pasáží. Jako bonus přistanete přímo na pláži s lahodným gelato a můžete zakončit den zcela uvolněně.
K závodu však bylo potřeba šlapat a ne málo. Více než 2300 výškových metrů za dva dny, rozložené na celkové délce 95 kilometrů a šesti etapách. „Tento víkend jsem měl spoustu vzestupů a pádů. Přesněji řečeno, 2300 metrů stoupání a stejné klesání,“ směje se Joost po závodě.
Kvůli vysokému startovnímu číslu se na jednotlivých rychlostních zkouškách musel potýkat s velkým provozem a musel občas předjíždět až šest jezdců. Bez větších defektů a pádů to na konci druhého dne stačilo na 132. místo.
Pro mistra světa neuspokojivé, ale i Joost musel uznat, že úroveň enduro sportu je v současnosti tak vysoká, že není možné, aby skončil v první padesátce.
„Úroveň je opravdu působivá a když si pomyslím na to, že jsem před čtyřmi lety bojoval s Gravesem o vítězství ve Světovém poháru, musím před ním smeknout klobouk. Přechod na enduro zvládl neuvěřitelně dobře a skutečně si vysloužil titul mistra světa v enduru.
Byl to pro mě skvělý závěr sezóny. Atmosféra byla skvělá, počasí skvělé a bylo skvělé setkat se se starými přáteli, jako byl můj starý mechanik z Cannondale. Ale u enduro formátu se opravdu neohřeju. Rád jezdím s přáteli na kole, ale chybí mi závodní pocit. Ve fourcrossu bylo ve vzduchu tolik vzrušení, že jste se od první jízdy stoprocentně soustředili.
V Enduru nemám pocit, že bych se do této zóny dostal, ale i ostatní jezdci působí super uvolněně, i když to byl jeden z nejdůležitějších závodů roku.“
Od příštího roku Joost nastoupí na pozici sportovního marketingového manažera u svého sponzora Radon Bikes a bude se starat především o PR a týmovou práci.
„Zatím je mi 36, jsem otcem a rozhodně nejsem tak fit jako před pěti lety. Finále byl můj poslední závod jako profesionál. Budu i nadále přítomen na závodech a možná někdy i závodím, ale teď se soustředím na práci pro Radon, na kterou se opravdu těším. Je to nová výzva, kterou rád přijmu.“
Zanechat komentář