Frankfurt: 1. máj je svátek a my jsme ho chtěli udělat. Den předtím musela většina z nás pracovat, večer sednout do auta a vyrazit na dálnici. Každodenní život v každodenních sportech. Na stres však rychle zapomenete, jakmile máte kolem sebe ostatní členy týmu a společně se zasmějete.
Když jsme dorazili do hotelu v Eschbornu, potkali jsme našeho sportovního ředitele Enrica Poitschkeho. Na programu byla schůzka týmu. Závod ve Frankfurtu už známe z posledních let. Výškový profil je náročný. Někteří řidiči si ještě pamatují vysokou rychlost, která byla na Feldbergu nastavena v roce 2013. Měl jsem velký respekt a cítil jsem, že nejsem jediný. Naším plánem bylo šetřit energii co nejdéle a zajistit, aby Daniel, který vede celkové hodnocení GCC, byl zastoupen v přední skupině.
Po schůzce jsme šli co nejrychleji spát, protože snídaně měla být příštího dne v 6:30. Zdálo se však, že počasí si nevšimlo, že květen oficiálně začal přes noc: ráno nás čekalo obrazově dokonalé aprílové počasí. Není pěkný, není špatný, není suchý ani vlhký, prostě něco mezi tím. No, měli jsme za sebou už dva mokré závody, takže jsme se podle toho připravili Fujis pro nadcházející kilometry závodů.
Po každoročním bludišti startovního bloku jsme byli na startovní čáře promptně v 9:15. O pár minut později jsme byli v centru Frankfurtu v závodní rychlosti. Musíte znovu a znovu opakovat, že tato trasa je opravdu zábavná. Bohužel organizace závodu má vždy několik problémů s dobrým zobrazením některých překážek. Oproti minulým ročníkům to však bylo tentokrát lepší.
Po 37 kilometrech se před nás postavil Feldberg a s ním i otázka, zda bude opět rozhodčím závodu. Stejně jako loni se tým Strassacker pokusil rozhodnout závod v tomto stoupání a seřadil se se čtyřmi muži před polem. Snaha měla efekt. Skupina se zmenšila muž po muži a až pár set metrů od vrcholu to pro nás vypadalo velmi dobře. Poté se skupina zbývajících 30 jezdců rozdělila na dvě části. Stefan, Christian a já jsme to probrali, a i když jsem mohl říct, že tito dva silní horští jezdci dokázali toto vedení dovést až do cíle, shodli jsme se: držte nohy v klidu a doufejte, že Till dokáže zmobilizovat všechnu sílu, která mu zbývá, aby pomohl Danielovi. znovu být přiveden do přední skupiny. Naštěstí se to tak stalo. O dva pulty později nás bylo opět pět, což z nás dělá nejlépe zastoupený tým v horní skupině. Tuto výhodu jsme museli využít. Načasovali jsme rozhodující okamžik a poslali Stefana, který již působivě prokázal svou sílu v předchozích závodech, prchnout s 12 kilometry do cíle.
Plán fungoval. Zpočátku byl vždy vidět pár metrů před polem, ale najednou ostatní týmy zpomalily svou stopovací práci a Stefan zmizel jako malá tečka na obzoru. Klobouk dolů před tímto skvělým výkonem. Díky dalším dobrým umístěním našich kluků jsme si ten den zajistili i vítězství v hodnocení družstev. 1. máj, opravdový svátek. S tím na mysli, Friedrichu!