Frankfurt: 1. máj je svátek a my jsme ho chtěli udělat. Den předtím musela většina z nás pracovat, večer sednout do auta a vyrazit na dálnici. Každodenní život v každodenních sportech. Na stres však rychle zapomenete, jakmile máte kolem sebe ostatní členy týmu a společně se zasmějete.
Když jsme dorazili do hotelu v Eschbornu, potkali jsme našeho sportovního ředitele Enrica Poitschkeho. Na programu byla schůzka týmu. Závod ve Frankfurtu už známe z posledních let. Výškový profil je náročný. Někteří řidiči si ještě pamatují vysokou rychlost, která byla na Feldbergu nastavena v roce 2013. Měl jsem velký respekt a cítil jsem, že nejsem jediný. Naším plánem bylo šetřit energii co nejdéle a zajistit, aby Daniel, který vede celkové hodnocení GCC, byl zastoupen v přední skupině.
Po schůzce jsme šli co nejrychleji spát, protože snídaně byla naplánována na 6:30 následujícího rána. Počasí si však zřejmě nevšímalo, že květen oficiálně začal přes noc: ráno nás přivítalo dokonalé dubnové počasí. Ani krásné, ani špatné, ani suché, ani mokré, prostě něco mezi tím. No, už jsme absolvovali dva závody v dešti, takže jsme se s našimi Fujis s lehkostí připravili na nadcházející závodní kilometry.
Po každoročním bludišti startovního bloku jsme byli na startovní čáře promptně v 9:15. O pár minut později jsme byli v centru Frankfurtu v závodní rychlosti. Musíte znovu a znovu opakovat, že tato trasa je opravdu zábavná. Bohužel organizace závodu má vždy několik problémů s dobrým zobrazením některých překážek. Oproti minulým ročníkům to však bylo tentokrát lepší.
Po 37 kilometrech se před nás postavil Feldberg a s ním i otázka, zda bude opět rozhodčím závodu. Stejně jako loni se tým Strassacker pokusil rozhodnout závod v tomto stoupání a seřadil se se čtyřmi muži před polem. Snaha měla efekt. Skupina se zmenšila muž po muži a až pár set metrů od vrcholu to pro nás vypadalo velmi dobře. Poté se skupina zbývajících 30 jezdců rozdělila na dvě části. Stefan, Christian a já jsme to probrali, a i když jsem mohl říct, že tito dva silní horští jezdci dokázali toto vedení dovést až do cíle, shodli jsme se: držte nohy v klidu a doufejte, že Till dokáže zmobilizovat všechnu sílu, která mu zbývá, aby pomohl Danielovi. znovu být přiveden do přední skupiny. Naštěstí se to tak stalo. O dva pulty později nás bylo opět pět, což z nás dělá nejlépe zastoupený tým v horní skupině. Tuto výhodu jsme museli využít. Načasovali jsme rozhodující okamžik a poslali Stefana, který již působivě prokázal svou sílu v předchozích závodech, prchnout s 12 kilometry do cíle.
Plán fungoval. Zpočátku byl vždy vidět pár metrů před polem, ale najednou ostatní týmy zpomalily svou stopovací práci a Stefan zmizel jako malá tečka na obzoru. Klobouk dolů před tímto skvělým výkonem. Díky dalším dobrým umístěním našich kluků jsme si ten den zajistili i vítězství v hodnocení družstev. 1. máj, opravdový svátek. S tím na mysli, Friedrichu!