Týden po těžkém závodě na Nürburgringu už byl na programu další podnik. Tentokrát jsme cestovali ze všech částí Německa do Bochumi, abychom absolvovali devátý závod GermanCyclingCupu.
Start byl naplánován na neděli ráno v devět a proto jsme měli v plánu nezůstat v posteli příliš pozdě. V žebříčku to pomalu začíná být vážné, v žebříčku družstev jsme už získali pohodlný náskok, ale v celkovém hodnocení mužů je to ještě blíže. Daniel stále nosí žlutý trikot, ale na malém bodovém náskoku nemůžeme odpočívat, protože konkurence je tvrdá a už si škrábe kopyty.
Naším plánem pro Bochum bylo zneškodnit všechny útoky, ovládnout závod a vyprovokovat hromadný sprint, abychom tam Daniela co nejlépe umístili. Od prvního kola jsme byli v čele pole a udržovali jsme trvale vysoké tempo. Je to skvělý pocit projíždět se pouličním okruhem v Bochumi v rámci vlaku Merkur.
Především Bernd a Manfred, naši dva nejzkušenější členové týmu, znovu a znovu prokazovali velké nasazení a omezili příležitostné útoky ostatních týmů a jezdců. Jakékoli pokusy o útěk byly tedy skutečně potlačeny v zárodku. Těchto šest kol však bylo těžkých, v mírném stoupání na zadní rovince se velikost pole zmenšila na zhruba 50 jezdců. Velké týmy však byly stále zastoupeny téměř v plné síle a začínaly se přesouvat do přední třetiny hlavní skupiny. Zejména Bürstner-Dümo začal podle očekávání stavět svůj sprinterský vlak pro Marka Bosniatzkiho a Sandro Kühmel. S mírným odstupem od toho jsme zformovali vlak Merkur a tak pole s dvojnásobným náskokem vyrazilo do cíle.
Na trati v Bochumi je rozhodující projet cílovou zatáčkou jako první, protože domovská rovinka za zatáčkou je dlouhá pouhých 300 metrů. Pokud jste příliš daleko v zatáčce, je téměř nemožné dostat se do řad. A tak se stalo, že sprinteři obou týmů se snažili dosáhnout rozhodující pozice před zatáčkou. S Markem jsme jeli bok po boku do zatáčky, Daniel a Sandro za námi. Marek zariskoval a do zatáčky brzdil hodně pozdě. Protože jsem zatáhl brzdové páky dříve, podařilo se mu projet zatáčku přede mnou. Riziko však začalo být patrné, když v zatáčce nakrátko ztratil kontrolu nad zadním kolem a jen těsně se vyhnul pádu. Tato situace mu však poskytla malý náskok na výjezdu ze zatáčky, protože jezdci za ním v šoku trochu zpomalili. Abychom díru uzavřeli, museli jsme nyní silně přitlačit. Viděl jsem Daniela na svém zadním kole, což znamenalo všechno nebo nic! Zrychlili jsme naše Fujis na plnou rychlost a zacelili díru Markovi centimetr po centimetru. 80 metrů před cílem se za mnou vytáhl Daniel a věděli jsme, že to bude velmi těsná záležitost! Zmobilizovaly se poslední zbytky sil, pár kopanců do lajny a pak tygří skok – rozhodnutí po centimetrech! Samozřejmě jsme doufali, že jsme Marka odsunuli na třetí místo. Rozhodla cílová fotka, já byl vpředu a Marek byl o pár milimetrů před Danielem na druhém místě. Nebyl to optimální výsledek pro celkové pořadí, ale díky vítězství jsme si na situaci dokázali zvyknout.
Pro mě to byl samozřejmě pěkný zážitek a užil jsem si předávání cen a dobrou atmosféru. Vítězstvím v týmové klasifikaci jsme zaokrouhlili víkend tím nejlepším možným způsobem a dále rozšířili náskok v týmové klasifikaci.
Po předání cen jsme se společně odměnili za závodní den a hledali slunné místo u zmrzlinárny!
Teď je čas nepolevit, protože s víkendovým závodem v Drážďanech a startem v Brémách za týden následují hned dva důležité závody.
Držte nám palce, abychom tam odvedli náš plný výkon a byli i nadále ušetřeni pádů.
Přeji hezké dny a těším se na viděnou v Drážďanech!
Friedrich
Zanechat komentář