Minulý víkend vstoupil Německý pohár v cyklistice do své poslední horké fáze. Do Münsteru nás čekaly ještě tři závody a začali jsme nejdelším závodem Cyklistického poháru. 164 kilometrů na Mecklenburg Giro.
Snažili jsme se využít třítýdenní přestávku od závodu v Hamburku, jak nejlépe jsme mohli. A těšili jsme se, až finále začne.
V den našeho sobotního příjezdu nás v Meklenbursku čekal mizerný déšť. Zejména s ohledem na množství dlážděných pasáží jsme doufali, že se počasí trochu umoudří. Poté, co jsme všichni dorazili do vysněného městečka Broock, vyrazili jsme uspořádat startovní dokumenty a prohlédnout si poslední kilometry trasy.
Už po pár kilometrech bylo rychle jasné, že závod bude těžký. Nejen délka, ale především úzké a dlážděné úseky cest by od nás vyžadovaly vše.
Zbytek večera jsme pak strávili v italské restauraci v nedalekém prázdninovém letovisku Plau am See. Tam jsme nejen naplnili naše skladovací nádrže, ale také oslavili narozeniny našeho spoluhráče Christiana. Večer se pomalu chýlil ke konci a po krátké procházce městem jsme šli brzy spát.
Druhý den ráno se počasí skutečně trochu zlepšilo. Silnice byly stále mokré, ale silný déšť alespoň ustoupil a čekalo se, že se zdrží až do poslední třetiny závodu. Pohodlně jsme se dovalili na start a byli rádi, že vidíme známé tváře. O pár minut později to začalo.
Dokud se trasa na kilometru 72 nerozdělila, závodilo se v klidu a zdrženlivě. Zdálo se, že všichni jezdci mají z odstupu jistý respekt, ale po polovině závodní vzdálenosti přicházelo do závodu stále větší tempo a útok za útokem. Moji týmoví kolegové měli plné ruce práce s řízením závodu pro Daniela a mě a odvedli skvělou práci, když neutralizovali útoky a sami dostali ostatní týmy pod tlak.
Tato hra si vybrala svou daň na všech jezdcích a pole se brzy zmenšilo na přibližně 40 jezdců. Ale tato poslední skupina se zkonsolidovala a už se prostě nedala dále členit. Vše se tedy sešlo ve sprint. Poté, co jsme vyhráli všechny závody, které jsme odstartovali v srpnu, jsme byli velmi zklamáni Danielovým třetím místem a mým pátým místem, zatímco Marek Bosniatzki (Bürstner-Dümo) vyhrál. Samozřejmě si uvědomujeme, že ne vždy se dá vyhrát a že se s takovou porážkou musíte umět vyrovnat. Cesta v posledních dvou závodech v Bad Dürrheimu a Münsteru však bude nyní velmi obtížná.
Marek odjel velmi silný závod a taktika Bürstnera-Düma fungovala dobře. Náš silný týmový výkon bohužel tentokrát nebyl korunován kýženým úspěchem.
Když jsme však byli na stupních vítězů oceněni za vítězství v mistrovství družstev, našli jsme alespoň opět své úsměvy. Vše vyzkoušíme v posledních dvou rozhodnutích roku. Držte nám palce!
Pak se uvidíme za dva týdny na schwarzwaldské klasice v Bad Dürrheimu.
Uvidíme se v Rothaus Riderman.
Váš Frederick
Zanechat komentář