V neděli byl konečně zase čas! V Göttingenu se jel první závod německého cyklistického poháru sezóny.
Po soustředění v polovině března jsme se poprvé sešli jako tým, a tak když dorazili jednotliví členové týmu, bylo po čase, který uplynul, opět radost vidět ostatní kluky. Motorky byly rychle smontovány a připraveny k vyzvednutí startovních čísel, ale především k dobré 1,5 hodinové jízdě krásnou krajinou Göttingenu. Nějak jsem zapomněl, jak to tu bylo hornaté :-). Po výstupu jsme se vrátili do naší oblíbené italské restaurace. V závodním briefingu na konci dne jsme se takticky připravili na mnoho možností závodu a všem tedy bylo jasné, jaký by měl mít pro závod úkol a že závod bude hodně těžký.
Pro mě osobně je takový první závod vždy těžký. Můžete se podívat na výsledky ostatních jezdců GCC nebo jste toho či onoho možná již odjeli přímo v jiném amatérském či licenčním závodě, který používáme v rámci přípravy na sezónu GCC a já se snažím trochu se orientovat v tom svém forma bude taková a jak na tom jsem já. Vzrušení a nervozita je tedy stále o něco větší než obvykle.
V neděli ráno, před závodem, jsme si užili vydatnou snídani a povídali si v obchodě o tom, která aplikace počasí by byla nejlepší k předpovědi možného deště a proč. Nic z toho však nepomáhá a po oblečení jsme vyrazili na start.
Závod byl zpočátku velmi utlumený. Zřejmě každý z jezdců měl respekt před poslední etapou dne – Hohen Hagenem. Pouze tým Strassacker vypadal nezaujatě a snažil se, aby závod v horách byl velmi rychlý, pravděpodobně i díky většině vlastních jezdců. Florian Vrecko (Team Strassacker) dokázal využít přípravné práce týmu k tomu, aby mezi sebe a pár pronásledovatelů na Hohen Hagen postavil rozhodující metry. Ve výše zmíněné skupině pronásledovatelů však panovala shoda pouze v tom, že všichni byli příliš dobří na to, aby se protřídili a především spořádaně snížili náskok.
Takže následovala pěkná hra „Individual Attack.“ Hra probíhá takto: každý jezdec v pronásledující skupině se snaží dohnat dopředu sám, místo aby tam šel s ostatními pronásledovateli, ale obvykle to skončí tak, že pronásledující skupina mění své tempo z extrémně rychlého na opět pomalé a unikající vpředu si může alespoň udržet konstantní náskok a v případě potřeby se mohou další jezdci vrátit do skupiny zezadu. V důsledku toho každý kreslí "Zonka"!
Když jsem přišel na řadu takhle zaútočit, dokázal jsem se odpoutat od velmi aktivního Jonase Leefmanna (Team Drinkuth-Multipower) a dalšího jezdce Strassackera. O něco později se dalších 5-6 jezdců dokázalo dotáhnout, ale ani v této skupině to s přítomností dalších tří Strassacker jezdců moc nešlo. Dokázali jsme však udržet pronásledující pole na dálku a věděl jsem, že pokud neprojdeme s Danielem a Friedrichem, naše trumfy jsou vzadu. 3 km před cílem začala nová hra: "Jak se vyhnu vedení".
Zase je tu minimálně jeden „Zonk“, když se tak moc snažím nedostat dopředu, až spadnu. Ta sice nebyla udělena na dlouhém a podrobném předávání cen v Göttingenu, ale byla udělena alespoň neoficiálně, a tak se honící skupina opět trochu zmenšila. Cíl jsem si ještě velmi dobře pamatoval z loňského roku a využil chvilky soupeřovy nepozornosti k zahájení svého sprintu na čáru již 300 metrů daleko a dokázal jsem se umístit na 2. místě za Floranem Vreckem (Team Strassacker) a před Manuelem Kirfelem ( Bürstner- Dümo Cycling). Zřejmě tam byl nějaký zmatek, jestli odbočit vlevo nebo vpravo a sprint pelotonu probíhal poněkud hekticky.
Nyní se říká; co nejvíce zregenerovat a pak už se hurá na další čtvrteční závod ve Frankfurtu. Kromě velmi těžkého Feldbergu mám osobně na závod hezké vzpomínky.
Do té doby,
Váš Stefan.
Zanechat komentář