Čekali jsme, že to bude těžké... a ukázalo se, že to bude těžké. Není žádným tajemstvím, že závod kolem přírodní závodní dráhy Schleizer je jedním z nejnáročnějších a nejselektivnějších v rámci GCC. Se svými nesčetnými „jedovatými“ rampami a klikatými rychlými sjezdy po někdy úzkých cestičkách vyžaduje od řidičů vše.
Startovní výstřel zazněl v 9 hodin toho – naštěstí – sychravého nedělního rána. Bezprostředně v zahřívacím kole závodního okruhu se sváděly hektické boje o pozice, abychom byli v následném úzkém průjezdu co nejpřednější. A tento styl jízdy by měl pokračovat po celý závod. Člověk musel marně doufat v pohodové závodní fáze.
Nespočetné zvýšení rychlosti, zejména ve stoupáních, z velké části vyvolané pokusy různých jezdců a týmů o odtržení, způsobilo rychlé zmenšení vedoucí skupiny. Takže po prvním ze 3 kol bylo jen asi 50 jezdců, kteří se dokázali udržet v předním poli. Velké týmy jako Strassacker, Bürstner a Leeze byly dobře zastoupeny a také jsme se tam dokázali prosadit se 6 jezdci Merkur – včetně Friedricha Schweizera a Stefana Rätha.
Navzdory masivní snaze umístit jednoho z našich kluků do odtržené skupiny nebo sami iniciovat skupinu, mezery byly většinou krátkodobé a pole se opět uzavřelo.
Asi 4 km před cílem to bylo opět pořádně napínavé. "Krátké, ostré stoupání by mohlo být poslední šancí pro vytvoření skupiny v úniku," myslela si většina zbývajících jezdců, zvláště když posledních pár metrů do cíle je téměř výhradně z kopce. Nájezd k odbočce do úzké lesní cesty do kopce byl patřičně nervózní a napjatý.
Byli jsme dobře umístěni a tempo se zrychlilo. Na krátkou chvíli jsem si myslel, že dojde k rozkolu: "Možná se jich pár bude houpat a s 5 nebo 10 jezdci to překonáme." Ale každý asi hodil poslední zrní do váhy a na konci lesní pasáže byla pole opět nepřerušovaná řada jedniček.
Poté už to bylo jasné – půjde o sprint. Šlo to dolů, načež jsme vysokou rychlostí odbočili na závodní dráhu. Odtud už byl vidět cíl na konci dlouhé rovinky do kopce. Tím moje paměť končí...mala jsem plné ruce práce s kopáním a trápením se. Nakonec se v cílovém sprintu prosadil Marek Bosniatzki (Bürstner) před Christopherem Heiderem (Strassacker) a naším Friedrichem Schweizerem.
Naše celková bilance je smíšená. Je pravda, že bychom byli rádi, kdybychom závod vyhráli, i když jsme samozřejmě s Friedrichem dokázali pozitivně zdůraznit 3 a 2 další umístění v top 10. Závod ve Schleiz je a zůstane vzrušující a rozmanitou klasikou... a těšíme se na další příští víkend v Kolíně nad Rýnem.
S ohledem na to se brzy uvidíme
tvůj křesťan
Zanechat komentář