Akce: Jako jedna z prvních akcí tohoto roku se naše redaktorka a bývalá profesionálka Flo Nowak zúčastnila závodu Curych-Zermatt. V rámci tiskové akce BMC Teammachine SLR byla nabídnuta poněkud neobvyklá testovací jízda v rámci Chasing Cancellara Challenge z Curychu do Zermattu. S přibližně 500 účastníky byla na 280kilometrové trase z Curychu do Zermattu v krátkých intervalech dodržována pravidla vzdálenosti. Největší překážkou bylo určitě 6500 výškových metrů a samozřejmě to, že kromě prvních 30 kilometrů nebylo povoleno použít slipstream.
Chasing Cancellara Challenge Zurich-Zermatt byla první akce na mém programu od Corony. Den předtím v Curychu začal poklidně. Poté, co jsem obdržel svou zrcadlovku BMC Teammachine a upravil ji podle svých potřeb, vydal jsem se na pohodovou prohlídku krásného centra města Curych a poté podél Curyšského jezera.
Kolo sedělo a nohy se jezdily volně. Díky perfektní podpoře ze strany Zurich Tourism jsme se po jízdě mohli nastěhovat do našeho hotelu hned vedle startovní čáry, což byla značná výhoda vzhledem k časům brzkých startů. Po brzké večeři, abych naplnil nádrže, jsem šel spát stejně brzy, abych si „zdřímnul“.
Takže tady je první výzva dne před samotným startem: vstát, protože po krátkém zdřímnutí se ve 0:30 spustil budík. Po dvojitém espressu a malém soustu jsem v 1:57 vyrazil se světlem a reflexní vestou pro mě.
Plný plyn od startu a pořádné zrychlování se mi dařilo doplňovat pozici za pozicí, takže na druhém kontrolním stanovišti jsem byl již na 2. pozici. Noční jízda byla opravdu zábavná a snadnější, než se očekávalo. Přestože se nejezdily žádné velké průjezdy, po dobrých 3 km počítadlo kilometrů ukazovalo 100 výškových metrů. Až do poloviny závodu šlo všechno dobře a já byl na 2000. pozici zároveň s 2. Na 3. místě do té doby byl švýcarský elitní šampion a profesionál EuropeTour Justin Paroz.
Ale pak přišel Grimsel Pass, který vede přes 2100 metrů, 26 kilometrů stoupání, které bylo těžké. Zde jsem musel trochu zvolnit a jet si své tempo, abych byl na 5. místě v horní části průsmyku. Naštěstí jsem měl na trati skvělé příznivce s BMC crew, kteří mi usnadnili život. Když jsme dorazili na vrchol, bylo tam půl balení sýra.
V tu chvíli mohl závod klidně skončit, protože hlavním problémem bylo, že jsem skoro nemohl jíst. Dolů jsem přivezl jen preclíky nebo sýr, což je na dalších 2000 metrů a 100 kilometrů trochu skrovné. S maximální rychlostí dobrých 106 km/h jsem zamířil do údolí a vydal se směrem na Visp, kde začíná stoupání do Zermattu. Tady jsem byl stále v top 5, ale síly už byly dost vyčerpané. Nejsou dobré podmínky, když máte před sebou ještě 30 km a 1200 výškových metrů. Prvních pár metrů šlo ok, ale pak to pro mě bylo prostě peklo, protože jsem skoro netlačil na pedály a dokonce jsem musel 3x zastavit a na chvíli sesednout z kola.
V hlavě jsem si spočítal, jak dlouho budu potřebovat, což se moc nezlepšilo, protože málokdy jsem měl na tachometru víc než 10 km/h, což na skoro 30 kilometrů dělá 3 hodiny jízdy. Takže konec v nedohlednu.
Ani poslední pomocné stanice už nepomohly, protože jsem stejně skoro nemohl jíst a pít. Nakonec se ale Zermatt dostal na dostřel a po čase jízdy 10:48 hodin a čase závodu 11:05 jsem dokázal skončit druhý ve třídě mužů 2 a 30. v celém závodě. Jen na kole jsem spálil téměř 13 tisíc kalorií a ujel celkem 12 kilometrů s 281,2 výškovými metry. To je asi 6486x na Zugspitze z Garmische.
Pro mě to byla rozhodně úžasná akce a skvělý zážitek. Jízda v noci a při východu slunce byla obzvláště působivá a trasa byla také gigantická. Zda se v dohledné době vrátím, se teprve uvidí.
Zanechat komentář