V GCC je letní přestávka, polovina závodů je za námi a probíhají přípravy na druhou polovinu sezóny. Ostatně v celkovém pořadí mužů je to nesmírně těsné a napínavé a každý incident může vést i ke změně pořadí týmů.
Součástí přípravy je od loňska také tradiční 24hodinovka v Kelheimu. Poté, co jsme byli při naší první loňské účasti velmi spokojeni s druhým místem, chtěli jsme letos sáhnout po Kelheimer Krone.
Letos jsme cestovali do klidného města na Dunaji s Christianem Denglerem, Stefanem Räthem, Alexanderem Lossem, Danielem Knyssem a mnou. V sobotu ráno jsme se přesunuli do našeho paddocku v Gasthof Stockhammer s nejlepším výhledem na Liberation Hall a horu 24hodinovky. Pro Christiana a Friedricha, kteří mají jinak nejdelší cesty na závody GCC z Regensburgu a Mnichova, to tentokrát bylo skoro jako domácí zápas, Kelheim je totiž jen 30 kilometrů jihozápadně od Regensburgu.
Příjezd v 11 hodin, kola namontována, stany postaveny a nakoupeny zbývající 3 hodiny do startu. Malý logistický majstrštyk, protože naše ženy, které byly vlastně najaty, aby se staraly o mužský tým, se spontánně pár hodin před uzávěrkou přihlášek rozhodly samy zapojit do ženské klasifikace.
Ale díky chytré dělbě práce a úspěšné týmové práci, která funguje i vedle závodů, jsme dokázali zvládnout i tuto výzvu.
Týmová práce je klíčové slovo, které nejlépe popisuje 24hodinový závod, jako je ten v Kelheimu. Když se podíváte na vedoucí týmy, vždy můžete vidět, že homogenita časů na kolo napříč všemi jezdci vede k úspěchu. S našimi pěti jezdci jsme měli dobrou pozici a motivaci až do morku kostí. Startovní výstřel mohl padnout.
První kolo začalo malým šokem po těsně ztraceném horském sprintu. Polovina vedoucí skupiny, podrážděná zapomenutou značkou závory na konci kola, minula správný výjezd, ale po chaotickém couvacím manévru dokázala předat druhému jezdci pár sekund za ním. V našem případě to byl Stefan, kdo rychle zacelil výslednou díru a zároveň zajel naše nejlepší časy na kolo. Na 23 výškových metrech a téměř 48 kilometrech na asfaltu dal za 42:180 minuty průměr 17 km/h.
Již po pár kolech se vytvořila silná vedoucí skupina šesti týmů, které od té doby odjížděly. Po deseti kolech jsme si pak troufli na první postup a snažili se skupinu trochu rozdělit. Tento útok byl po dvou kolech opět zastaven, ale vysoká rychlost znamenala, že se skupina stále zmenšovala. Nakonec ve 21 hodin šly do noci tři týmy jako vedoucí skupina. S XC-SKI.de a Sport2000 Kelheim měli jsme dva silné společníky. Některé jezdce jsme již znali z minulého roku, takže jsme věděli, že tyto týmy byste nikdy neměli podceňovat. Navíc tým, který později vyhrál klasifikaci seniorů, zůstal v naší skupině a jel silný závod až do pozdních nočních hodin.Muži kolem jezdce Merkur-Druck Manfreda Böhma se prostě nedali setřást.
Když se v neděli začalo lehčeji, začaly nejtěžší hodiny závodu. Zdálo se, že další dva týmy se proti nám spojily, protože se pravidelně pokoušely útočit na horu. Po několika kolech útrap jsme se rozhodli, že jediný způsob, jak ukončit tuto hru, je utíkat vpřed. V plánu bylo nechat jeden ze dvou týmů na hoře a průběžně zvyšovat náskok se zbývajícími společníky. Do 14:XNUMX zbývala ještě dlouhá cesta a my jsme si byli vědomi, že sami proti Unii nebudeme mít šanci přežít.
Útok na Stausacker Berg, měřítko závodu, sedl pouze Georgu Fischerovi Sport2000 Kelheim mohl následovat. Společně jsme se vydali na sestup a hlavně na zpáteční cestě do Kelheimu, kde byl 18 hodin protivítr, jsme dokázali náš náskok ještě navýšit.
V 10 hodin bylo jasné, že pokud nedojde k pádům nebo defektům, bude to boj hlava na hlavě. Poté, co se loni rozhodl náš závod ve sprintu, opravdu jsme se letos chtěli rozhodnout. Krátce po 11. hodině jsme riskovali postup a od té doby jsme byli vždy těsně před našimi pronásledovateli. Rozdíl s každým kolem kolísal, bylo to trochu jako individuální časovka mezi oběma týmy.
I když tento náskok vypadal nadějně, napětí vydrželo až do konce. V týmovém kempu byla opravdu cítit nervozita, vždyť každá sebemenší chybička může rozhodnout o úspěchu či porážce celého týmu. Vítězstvím jsme si byli jisti, až když jsem na horu vylezl naposledy krátce před 14:XNUMX a spoluhráči mi fandili směrem na Kelheim.
Tržiště se přibližovalo a vysoké slunce dělalo z místa oázu radosti. Jako rodák z Regensburgu jsem se na toto místo již tak často dostával na tréninku, ale nikdy jsem nebyl tak šťastný, když jsem na obzoru viděl tuto místní značku. V cílovém prostoru panovala skvělá atmosféra, a tak jsem posledních pár metrů do cíle zvládl s velkým úšklebkem a neuvěřitelnou úlevou. O něco později se nahrnuli spoluhráči ze všech úseků trasy a my jsme mohli patřičně fandit vítězství a společně slavit.
Poděkování patří našim sponzorům, především Merkur Druck GmbH a zdravotní pojišťovně společnosti BKK Mobil. Rádi bychom také poděkovali týmu v Gasthof Stockhammer, zejména Monice Greinwald a Sandro Göldner, kteří se o nás dobře starali 24 hodin. Navíc se k nám dostalo mnoho fandění přes Facebook či jiná média, což nás vždy nakoplo a vždy nám dodalo novou odvahu. Mnohokrát děkujeme věrným fanouškům.
V neposlední řadě bychom chtěli poděkovat našim dvěma závodníkům, týmům XC-SKI.de a Sport2000 Kelheim Děkujeme za férovou a vzrušující soutěž.
Neuvěřitelně vzrušující a úspěšná akce končí a my jsme velmi hrdí na náš společný úspěch.
Brzy se uvidíme v zeleném pekle na Nürburgringu,
Váš Frederick.
Zanechat komentář